Existují námitky, že pěstounství lze praktikovat „na kšeft“. Dá se provozovat pěstounství za účelem získání pravidelného příjmu?
Diktát peněz?
Jsou necelé dva měsíce, co začal školní rok. Mimo nového, neprázdninového denního rytmu to sebou nese slušný zásah do rodinného rozpočtu. Kroužky, blížící se lyžák (což je položka v řádech tisíců korun), zaplatit obědy, učebnice a školní pomůcky, podle lokace je nutno financovat i dojíždění do školy. Vypusťme pro tuto chvíli časové nároky spojené s učením či kontrolou domácích úkolů, a soustřeďme se výhradně na peníze. A jen a pouze na děti svěřené do pěstounské péče. Úvod, oč v pěstounství běží, jsem popsal v minulém článku.
Finanční stránka pěstounství
Zopakujme si ještě jednou otázku z úvodu: Dá se provozovat pěstounství za účelem získání pravidelného příjmu? Ideální, nezpochybnitelnou informaci dává Zákon o sociálně-právní ochraně dětí č. 359/1999, konkrétně jeho paragraf č. 47. Citujme tedy ze zákona:
„Tento státní příspěvek je určen na pokrytí nákladů vynakládaných na zajišťování pomoci osobám pečujícím, osobám v evidenci nebo svěřeným dětem a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí.
(2) Výše státního příspěvku na výkon pěstounské péče činí
a) 48 000 Kč za kalendářní rok, pokud pravomocné správní rozhodnutí nebo dohoda o výkonu pěstounské péče trvaly po celý kalendářní rok,
b) částku, odpovídající jedné dvanáctině z částky uvedené v písmenu a), a to za každý kalendářní měsíc nebo jeho část v rámci kalendářního roku, v němž existovalo pravomocné správní rozhodnutí, nebo trvala dohoda o výkonu pěstounské péče.“
Pokud pěstoun získá na základě tohoto paragrafu 48 000 za rok, tak snadným výpočtem zjistíme, že jde o částku 4 000 za měsíc. To už tak lukrativně nevypadá, což? Zákon nadále praví, že „státní příspěvek na výkon pěstounské péče se přiznává za kalendářní rok a vyplatí se ve lhůtě do 60 dnů od právní moci rozhodnutí o jeho přiznání.“ Jinými slovy – bude-li pěstounům přiznán pěstounský příspěvek, může trvat až dva měsíce, než peníze dostanou. Na druhou stranu je fér přiznat, že tentýž zákon nařizuje pro další rok, bude-li pěstounská péče trvat, vyplatit peníze dopředu.
Každý, kdo má dítě, ať už vlastní nebo osvojené, ví, že 4 tisíce opravdu není částka, která by pokryla jeho potřeby. Naštěstí jsou tady další náhrady, které může pěstoun dostávat až do 26 roku dítěte. Výše příspěvku na úhradu potřeb dítěte činí za kalendářní měsíc následující částky odstupňované podle věku dítěte:
4950 Kč pro dítě ve věku do 6 let,
6105 Kč pro dítě ve věku od 6 do 12 let,
6985 Kč pro dítě ve věku od 12 do 18 let,
7260 Kč pro dítě ve věku od 18 do 26 let.
A teď, do třetice a naposledy si položme otázku. Dá se provozovat pěstounství za účelem získání pravidelného příjmu? Odpověď zní… dá. Ale oběť, časová i psychická je tak vysoká, že něčeho podobného jsou schopni jen vysoce altruističtí jedinci. Naprostá většina lidí totiž řekne: „tak za tyhle prachy mi to fakt nestojí“. Jen si v hlavě proberte, kolik stojí dovolená s dítětem, třeba i jen „obyčejné“ Chorvatsko, kam loni vyrazilo 813 000 Čechů.
A tady je pointa.
Máme děti, které by si zasloužili budoucnost v rodině. To, že je pěstounská nebo adoptivní, miminko či batole absolutně neřeší. Máme zákony, které to umožňují (opět nechme pro tuto chvíli stranou byrokratickou mašinerii, kterou budoucí pěstouni musí projít, a ne každému zájemci se to povede). Jenže finanční náročnost pěstounství je tak vysoká, že státní dávky, i kdyby si budoucí pěstouni uměli „oběhat“ všechny, na které mají nárok, nezvýší ani jejich společenský status, ani nenavýší účet v bance. Na byt v Praze z nich, na rozdíl od poslaneckých náhrad (což je skutečný, nikoliv fiktivní příklad), prostě nenašetří.
