V českých dětských domovech žije okolo 10 000 dětí, ale přestože ministerstvo práce a sociálních věcí eviduje ročně více než 500 žádostí o adopci, k novým rodinám se dostane každý rok pouze necelých 400 dětí.
Každé dítě potřebuje ke svému zdravému rozvoji nejen materiální zabezpečení, ale hlavně spoustu lásky, zejména od jeho nejbližších. Na jednu stranu je zde spousta bezdětných párů, které touží po dítěti a neváhají podstoupit poměrně časově náročné a drahé zákroky na klinikách asistované reprodukce, na stranu druhou jsou zde dětské domovy, které jsou plné dětí, které marně touží mít vlastní maminku a vlastního tatínka.
Pěstouni to ale nemají snadné. Otevřená veřejná podpora pěstounské péče je proto tím nejmenším, co může udělat každý z nás.
Čekání na adopci
Osvojení brání často zbytečné byrokratické obstrukce, které prodlužují čekací dobu na osvojení až na několik roků. Obzvláště pokud pár již má své vlastní dítě, může se čekací doba protáhnout dokonce až na 10 let. Mnoho párů, které touží po dítěti, tak raději volí cestu pěstounské péče.
Čekání opuštěných dětí na novou rodinu v posledních třech letech prodlužuje také Nový občanský zákoník, který posiluje práva původních rodičů. Ti totiž musí dát k osvojení souhlas, což je nejčastější kámen úrazu. Obzvláště biologické matky, které se nejsou schopny rozhodnout, zda dají souhlas k adopci, blokují celý proces osvojení a jejich dítě tak většinou dožije do svých 18 let v neosobním prostředí dětského domova. Nový občanský zákoník také nezaručuje absolutní nezrušitelnost osvojení, tak jak tomu bylo dříve. Každé osvojení lze za zákonem stanovených podmínek zrušit.
Co je to pěstounská péče
Pěstounská péče je forma náhradní rodinné péče o děti, o které se nemohou starat jejich rodiče. Existují dvě formy pěstounství, dlouhodobá pěstounská péče a pěstounská péče na přechodnou dobu. Zatímco přechodná péče je většinou pouze krizovým řešením, po dobu kdy se o dítě nemá kdo starat, dlouhodobá pěstounská péče je vhodná páry, kteří chtějí vytvořit dítěti rodinné zázemí a vychovávat jej. Tento způsob pěstounské péče se více podobá osvojení, a proto jej častěji volí páry, které nechtějí dlouhá léta čekat na adopci.
Úskalí pěstounské péče
Bohužel však má však pěstounská péče také svá úskalí. Tím největším je fakt, že vás o dítě mohou kdykoli připravit jeho biologičtí rodiče, kteří s dítětem neztrácejí během pěstounské péče kontakt, mohou se s ním kdykoli stýkat, a mohou si jej také kdykoli vzít zpět, bez jakýchkoli ohledů na citové vazby, které si dítě se svými pěstouny vybudovalo.
Stát také zatím tuto formě péče o děti nepodporuje v dostatečné míře, například hmotným zabezpečením pěstounské péče na přechodnou dobu v obdobích, kdy není pěstounům do péče svěřeno dítě, podporou odlehčovacích služeb, doprovázení, nebo poradenství, což vede k nedostatečnému počtu zájemců.
Nedostatečnou podporu ze strany státu se sice snaží kompenzovat neziskové organizace, například www.dobrarodina.cz, přesto však podpora státu citelně chybí.
Hájí naše legislativa zájem dětí?
Přestože se na podpoře pěstounské péče shoduje ve svých předvolebních slibech většina politických stran, v povolebním období se pro zkvalitnění péče o opuštěné děti většinou udělá jen velmi málo.
Díky nevyhovujícímu stavu české legislativy se tak vytrácí hlavní smysl, kterým by měl být především zájem dítěte. Jakákoli náhradní péče je totiž pro duševní rozvoj dítěte lepší, než pobyt v dětském domově, který se na psychice dětí většinou určitou měrou podepíše.
Větší podporou pěstounské péče by stát umožnil prožít šťastné dětství tisícům dětí, které nyní mohou svým vrstevníkům život v úplné rodině pouze závidět.
